Životní příběh v několika odstavcích

28. ledna 2015 v 14:44 | Dead M4ster
Člověk za život dělá chyby, mnohdy i hloupá rozhodnutí. Každý dokáže cokoliv, i když je to špatné nebo dobré. Však v mém životě se toho moc nestalo, moc jsem toho nezažila. Ale přesto jsem se dokopala ke všemu špatnému a zapadla jsem do temného koutu šedých myší, které nikdo nemá rád.

Denně slyším pořád jedno a to samé...
Hej! Ohol si knírek.
Vidíš ji? Jo, tu tlustou.
To ona má *povídá kde pracuje* matku.
No to je one, to ona řekla všem, ať jdou do prdele.
To je ta, co se neumí ovládat.
To je ta agresivní.
Really nigga? Bože...


 

První řetězový mail, který opravdu funguje

25. ledna 2015 v 18:53 | Dead M4ster |  Hashtag: Blah Blah
Dnes mi přišel mail, který mě docela pobavil. A tentokrát to opravdu funguje.


Příprava na střední školu

25. ledna 2015 v 15:28 | Dead M4ster |  Hashtag: Blah Blah
Je to všude stejné. Každý ve svých patnácti letech se musí nějak rozhodnout, ať je to jakkoliv. Bohužel na tom nejsou všichni stejně a mnohdy ještě na jejich vysněné profese střední škola pořádně není. V tom případě musí na gymnázium, na což mnohdy nejsou dost dobré známky nebo po přijímačkách dostanou málo bodů. A právě proto jsem začala hledat v soukromých školách, jestli bych něco nenašla.

Nakonec jsem něco našla, jsem totiž zažraná do žurnalistiky. Možná to mnohdy ani tak nevypadá, tak jsem pořád schopná napsat i inteligentní článek, který se dá dokonce číst. Tedy alespoň po hodnococení pár lidí, které ani neznám. I když se bojím, že mě nevezmou, dostavila se ke mě docela dobrá zpráva. Nedělají přijímačky, ale přijímací pohovory. Měla bych tam z 90% šanci.

Ale pořád je to střední škola a já nemám na gymnázium. Co když se ještě změním a psaní mě bavit nebude, Přemýšleli jste někdy o tomto? Byla jsem shozená za to, že se moc žurnalistů neudrží a budou homeless people. Potom jsem zjistila od naší třídní, že píšu naprosté průjmy, což mě docela dožralo. Moje třídní mě sice nemá ráda, ale nemusí mě posílat ke dnu alespoň s mým psaním.


 


Nightmare Ride

23. ledna 2015 v 17:58 | Dead M4ster |  Hashtag: Blah Blah
Je to jako démon žijící v mé hlavě, probouzící se v noci. Noc je pro něj den, moje sny jsou pro něj děj a já jsem jen postižená jeho hořkou nenávistí k lásce a k krásným snům. Jsem postižená jeho strašidelností, požírá naprosto všechnu mojí energii, kterou miluje ve formě strachu. Bojím se jít v noci spát, bojím se zavřít oči. Kadý sen je naprosto jiný, každý má jiné téma, jenom monstrum je pokaždé stejné.

Padám do hnuné nory, jako Alenka v říši divů. Akorát jsem na tom hůř, padám tiše a bez křiku, zatímco dlouhé ostré prsty obrovkého monstra se mi zabodávají do mozku, do mojí hlavy...


Čím blíž jdu k tobě. tím jsi dál

19. ledna 2015 v 16:26 | Dead M4ster |  Vylejvám si srdce
Když jsem byla ještě šťastná mezi lidmi, kdy to nebyly ještě necitná monstra, které mě zaháněly do kouta pokoje, aniž by mi umožnili trochu volna, tak jsem byla i šťastně zamilovaná. Možná to pro vás, dospělé blogující dívky, to připadá směšné. Ha, patnáctiletá dívka je zamilovaná? Ale ano, byl to vztah na dálku. Jenže tehdy mi to tak moc nevadilo. Dříve jsem lidi měla ráda, teď už pomalu ustupuju do koutů pokojů, do temných míst. A tím se zhoršil i náš vztah.

Měla jsem pocit a stále ho mám, že mi praskne srdce, že se rozletí namilion kousků, když si jenom píše s jinými lidmi. Možná jen žárlím, možná má někoho jiného. To já nevím. Nikdy mě to tak nedráždilo jako dnes. Možná jsem žárlivá, však možná mám pravdu. Podvádí mě? Nebo ne? To už jsou otázky vypovězené do větru a nikdy se jí na to pořádně nezeptám. (Um, ano napsala jsem JÍ, protože chodním s NÍ).

Bolest projíždí celým tělem, špatn se mi dýchá. Jak dlouho to vydržím bez ní po mém boku? Vrátí se ke mě někdy? Zavolá? Napíše? Je pravda, že mi nikdy, snad ještě nikdy, nenapsala sama od sebe. Možná na mě nemyslí, možná mě už nemá ráda. Miluje mě vůbec?

Náš vztah začal, když jsme byli na jednom zařízení. Byly jsme okamžitě nejlepší kamarádky, možná i někdy víc. Dávaly jsme si pusy na dobrou noc, když měla oční můru nebo nemohla usnout, tak jsem ležela vedle ní. Odjížděla dřív než já, tak mi napsala dopis, kde stálo, že mi moc miluje. A proto, že jsem ji nechtěla ztratit, tak jsem ji lhala. Nemilovala jsem ji, myslela jsem, že budeme nejlepší kamarádky s výhodama. Ale když jsem o tom začala přemýšlet, tak mi začalo být zle. Jak jsem mohla někomu takovému o tak závážné věci lhát?

Jak šel čas, tak jsem si říkala, že bych si o tom mohla promluvit. Ale nedokázala jsem jí to říct. Byla jsem moc omámená váhavostí a její zranitelností. Byla naprosto na dně, když se mi svěřila se vším, co má doma. A tak jsme znovu kecaly. A já se naplno zamilovala. Jak jsem mohla být tak slepá? Ona je pefektní, dokonalá. Ale stále mi připadá že čím víc ji miluju, tím víc jsme od sebe rozdělené a snižuje se už tak malé procento, že se někdy uvidíme.

Jenom cítit její objetí, být jí blíž.

.... Pouze stát před ní a ztratit se v jejich překrásných očích.

Další články