I Feel Empty

27. listopadu 2014 v 17:12 | RickyR

Are you lost?

Prázdný pocit v mém těle, nic nepomáhá. Je to tak zatraceně příšerný pocit. Nemůžu brečet, protože ani žádné slzy nezbyly, nedokážu ani normálně přemýšlet, protože všechno, co jsem dnes odpoledně udělala bylo dívání se do zdi. Necítitla jsem naprosto nic, byla jsem prázdná, žádné city ani slzy. Neměla jsem sílu se ujistit, jestli vůbec existuju. Bylo mi naprosto příšerně. Připadala jsem si ztracená.

Znáte ten pocit prázdnoty? Nauvěřitelné nic se rozlije po celém těle a všechno, co zbyde je stěna, na kterou se koukám. Ani slza, ani úsměv. Prostě nic, jakoby všechny city najednou odletěly miliardy kilometrů pryč z těla. Jakoby jste necítili ani únavu, ani potřebu jít na záchod. Všechno se ztratilo a ani pohnout se nedokážu. Jakoby to bylo nemožné.

She won't sleep at all.

Jakoby se řeč naprosto vytratila a všechno, co nám zbyde je náš mozek, který není schopen přestat posílat negativní myšlenky, škaredé vzpomínky, nemožné představy. Nedokáže však nic, ani ukázat naši budoucnost. Pocit prázdnosti ji z naší hlavy vyžene.

A v noci ani ten pocit nenechá v klidu spát. Jakoby ospalost nikdy neexistovala a nenechala mozek odpočinout. Všechno jsou to nezodpovězené otázky, které tu odpověď vůbec neznají. Jakoby už nic neexistovalo, žádný pocit, žádný cit. Nic. Prostě nic.

Někdy si říkám, jestli můj život není je kus papíru. Moje máma mi vždycky říkala, že můj život je obrovská kniha. Obrovské a krásná kniha plná zážitků, krásných momentů a nekrásnějších lásek. Ano, možná je mů život kniha. Ale možná není tak dokonalá, jak moje maminka říkala. Není to žádný román, je to horor plný negativních myšlenek, monster, plný jenom mé osoby a nikoho jiného, protože se tu nikdo ještě nikdy neukázal. Možná ano, bylo jich až moc. Ale všichni odešli a nechali mě žít si svůj horor.

Ale někdy si zase neříkám nic. Někdy je ten pocit prázdna tak silný, že jediné, co dákážu je bezmyšlenkovitě hledět do stěny a vypnout naprosto všechno, jenom ne oči. Můj mozek jakoby přemýšlel, ale nikdy jsem nepřišla nad čím. Jakobych sama nevěděla, nad čím přemýšlím, zahledím se na strop a nejsem schopná ani přemýšlet. Tento pocit prázdnoty je mnohem horší a nepříjmnější. Jakobych už dávno zapomněla, že existuju. Uzavřu se do bubliny na několik dní a nejsem schopná ani vstát z postele. Naprosto příšerný pocit.

Jenomže většinou si to všichni vyloží špatně, nikdo mi nevidí do hlavy. Všichni si myslí, že chci všechny ignorovat, že se chci nějak pomstít. Nechci, sama mám problém komunikovat s lidmi, jsem raději sama. Samota mi je příjmnější než jakýkoliv člověk v mé přítomnosti. Nenívidím přítomnost lidí, chce se mi z nich zvracet. Jsou naprosto ohavní. Nejsou to lidi, jsou to monstra. Hlavně vůči mě.


Hodně lidí, spousta smíchu a řečí. Jenomže já. Pro mě to tak není. Prázdný pocit mě pohltí i tady. Cítím se sama i tady. Cítili jste se někdy sami v pokoji naplněném lidmi? Já ano. Bolí to, nikdo k vám nepříjde, nikdo se vás nezeptá, jestli si může přisednout, popovídat a nejhorší na tom je, že to prostě ani není možný, jak to bolí. Neuvěřitelné, jak se člověk dokáže cítit sám i ve společnosti lidí. Ale i to je možné. Stalo se vám to?

Možná bych už mohla přestat blábolit, bolí to, jak člověo ani nemá sílu prostě něco napsat. Hlavně, když už neví co. Hlava je jako utřen ze řetězu, nepřestává myslet a já sotva něco píšu. Tři hodiny, tři hodiny mi trvalo, než jsem tohle napsala. Můj mozek se nedokázal soustředit, jsem ráda, že jsem napsala alespoň tohle. Půl hodiny jsem strávila jenom psaní, zbytek jsem přemýšlela jak blázen. Je to možné, aby měl člověk tolik myšlenek, když stejně necítí jediný cit? Když necítí jedinou slzu sjíždět po tváři nebo cítit bláznivý úsměv na tváři? Jak je tohle možné?

Asi tenhle článek asi sám o sobě nedává smsl. Jenom moje blábolení, vždyť ani nevím, jak jsem něco takhle mohla napsat. Možná je lepší jít zase koukat na strop...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama