Čítám svazky z 90. let

14. prosince 2014 v 16:18 | RickyR |  Čítám
"Není nic lepšího, než dobrá kniha a pohodlná postel."
Často potkávám lidi, co odsuzují staré knihy a stále čekají na nějaké novinky, které nejsou ani zdaleka dobře vypracované, jako ty tehdejší. Neříkám, že všechny, ale pořád ty staší knihy mají své kouzlo a je na nich něco nesmírně zvláštního. Jakoby čekaly, až je někdo opráší a začne číst.
Možná je to jenom v mé hlavě, ale připadá mi to tak. Připomíná mi to minulý týden, kdy jsem se rozhodla, že budu číst naprosto úžasnou trilogii, která má dokonce i své vlastní jméno. Kroniky Pána draků.
"Pokud nedokážeš snít, k čemu ti je kniha?" ~ RickyR.


Včera v noci jsem nemohla spát, zdály se naprosto šílený sny, ze kterých jsem se pokaždé probudila. A věřte tomu nebo ne, pak už jsem ani nebyla tak unavená.

Zlý sen
12:15
Zlý sen
12:45
Zlý sen
01:12

Takhle to šlo do druhé hodiny ranní, kdy jsem se rozhodla, že se na to vykašlu a najdu si nějaký způsob, jak se zabavit, aniž bych musela někomu uližovat svým hlukem. A tak jsem zašla do bráchova pokoje (můj knihomol, bráška, je v Praze, takže byl ten pokoj prázdný) a ve tmě jsem začala tápat po vypínači. Samozřejmě, že jsem zakopla o milion věcí...

Netvalo dlouho a ocitla jsem se v obrovské knihovně, které můj brácha říká pokoj. Byla to obrovká knihovna, na každé zdi byla jedna obrovská skříň na knihy atd. poličky byly přeplněné knihama, jak staršíma, tak novějšíma. Některé byly ještě učebnice z právnické fakulty, potom už nějaké historické, příběhy, draci a podobně. A tak jsem se rozhodla prohrabat celou knihovnou, abych věděla, co vlastně čte.

Vím, že jedna police byla překrytá jakýmsi papírem, kde bylo napsané Přečteno, dočteno, zapomenuto. A v ten moment jsem si uvědomila, že se do té police prostě podívat musím. Opatrně jsem sundala papír a nahlédla na staré knihy, které byly jen tak poházeny na sobě. Chtělo se mi brečet, bylo mi těch knih líto. Možá trochu přeháním, ale když si uvědomíte, co je v tšch knihách a jak obrovskou musely mít hodnotu, když si je můj ohromný brácha koupil...

Trvalo mi nějakou chvíli, než jsem se zotavila z šoku, protože jsem zjistila, že i kniha má city a má určitou životnost. Opatrně jsem do ruky brala postupně jednu knihu za druhou, až jsem nakonec došla k jedné trilogii. Měla jsem u úmyslu si je jen prohlédnout, ale nakonec mi to nedalo a vzala jsem si všechny tři knihy na klín, zatímco jsem se posadila na bráchovu postel. Byly to překrásné knihy, vypadaly tak ohromně, ale zárověň tak křehké, bála jsem se je vzít do ruk. Myslela jsem, se mi první díl rozpadne v ruce. Bylo to ohromné, jakobych v ruce držela celý svět.

No a v ten moment jsem si řekla, že to je ono, to je to, co hledám. A tak jsem se se třemi knihami vydala k sobě do pokoje, vrátila vše tak, jak bylo předtím. Musela jsem si ty knihy přečíst. A taky to teď dělám. Čítám svazky z devadesátých let. První díl této trilogie vyšel v roce 1997, spolu s druhým dílem. Ale potom je tu samotinký sameček, třetí díl trilogie, který vyšel v roce 1999.

A teď se mi nejeví nic lepšího, než pohodlná postel a dobrá kniha.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama