Po deseti letech... hnusné Vánoce

25. prosince 2014 v 15:54 | RickyR |  Vylejvám si srdce
Vánoce vždy byly takovým pěkným časem pro celou naši rodinu. Vždycky jsme se dobře bavili, já jsem dostala nejvíce dárků a nakonec mě vždycky donutili, abych napsala Ježíškovi. S hrdostí jsem vždycky tento dopis potom dala na okno a ráno jsem kontrolovala, jestli tam je nebo ne. Vždycky tam nebyl a já se ptala rodičů, jestli si ho doopravdy vzal. Byla jsem šťastná jenom z toho, že jsem byla s někým.

Jenomže nastal velký zlom, bylo to před deseti lety. To byly moje poslední pěkné Vánoce, tedy alespoň moje.


Jak šel čas, tak jsem začala odmítat psát dopisy Ježíškovi, můj seznam přání, která by se dala splnit se menšil a nakonec jsem nad tím paírem doumala i celé hodiny. Nebyla jsem schopná vyloudit naprosto nic, co by mohli splnit a co by mohli jenom dokonce koupit. Vždyť ani nemohli splnit přání, které bylo vždycky na prvním místě, co nastal hrozný zlom. Vždycky jse chtěla jenom klidné Vánoce.

Když jsem se rozhodla nějak pomoct s výzdobou, tak mě jen ignorovali. Naštvali se, když jsem nemluvila vůbec a naštvali se, když jsem mluvila a moc. Naštvali se, když jsem chtěla dodžet tradici, naštvali se, když jsem jedla cukroví, které bylo na stole a s bráchou jsme ho ujídali. Naštvali se na mě, když jsem jim vyložila city na stůl, naštvali se, když jsem celý den byla zavřená v pokoji. Naštvali se, když jsem došla k večeři v teplákách, naštvali se, když jsem měla řasenku. Naštvali se, když jsem řekla, že se mi te dárek mocnelíbí, naštvali se, když jsem jim lhala, žese mi ten dárek líbí. Naštvali se, když jsem řekla svůj názor, naštvali se, když jsem mlčela. Moje rodina se změnila a nakonec jsem zjistila, že si všechen vztek vyřvou na mě.

Někdy si prost říkám, co po mě vlastně chcou?


Někdy přeháním, někdy ne. Vymyslela jsem si svou vlastní tradici. Už na Štědrý den nechci být doma, nikdy. Dárky nechci. Nebyli schoppni za posledních deset let mi splnit moje přání. Chtěla jsem desku Black Veil Brides? Ne, byla moc depresivní, to ti radši koupím One Direction. Chtěla jsem tričko Black Veil Brides, dostala jsem pošahanou halenku a to ke všemu růžovou. Chtěla jsem sluchátka, dostala jsem ponožky. Chtěla jsem a potřebovala jsem nový mobil, dostala jsem další ponožky. Všechno si musím kupovat sama nebo alespoň mámě říct o peníze.

Když jsem mámu prosila o lístky na koncert, tak mi je před očima rozthala, protože jsem měla špatné známky ve škole. Byly v Praze jednou za deset let a já jsem na ně prostě nešla, protože máma si neuvědomila, co to pro mě znamená. Začala jsem vnímat, že moje rodina mě ignoruje, protože jsem se hodně změnila.

Moje máma si vždcky myslela, že ze mě bude barbie a chvíli jsem se o to i pokoušela, ale nikdy to nevyšlo. Myslela si, že hudba, co poslouchám mě ovlivňuje, abych si ublížila. Cituji slova písně od Black Veil Brides, Saviour z roku 2010: So hear my voice, remind you not to bleed. I'm here! A saviour will be there when you are feeling alone, oh.

Mám ráda hudbu, mám ráda knihy. Mám ráda postel, mám ráda peřiny. Možná jsem jen pošahaná holka, ale když mě nikdo nevnímá a jediné, co mám, je hudba a jedna kamarádka, tak už opravdu nevím, co mám dělat. I když kamarád, ten je důležitý. Voláme si, povídáme si o blbostech, ale nikdy tu pro mě není, když ji nejvíc potřebuju, ve tři ráno, kdy nemůžu spát. Moji rodiče se hádají a přez mou osobu posílají vzkazy arůzné škaredé slova. Já nevím, komu mám věřit, jestli tu vůbec někdo je.

Asi potřebuju pomoc. Ale nemůžu věřit odborníkům, nedá se jim věřit. Tak komu mám?

Tyto Vánoce byly příšerné...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama