Čím blíž jdu k tobě. tím jsi dál

19. ledna 2015 v 16:26 | Dead M4ster |  Vylejvám si srdce
Když jsem byla ještě šťastná mezi lidmi, kdy to nebyly ještě necitná monstra, které mě zaháněly do kouta pokoje, aniž by mi umožnili trochu volna, tak jsem byla i šťastně zamilovaná. Možná to pro vás, dospělé blogující dívky, to připadá směšné. Ha, patnáctiletá dívka je zamilovaná? Ale ano, byl to vztah na dálku. Jenže tehdy mi to tak moc nevadilo. Dříve jsem lidi měla ráda, teď už pomalu ustupuju do koutů pokojů, do temných míst. A tím se zhoršil i náš vztah.

Měla jsem pocit a stále ho mám, že mi praskne srdce, že se rozletí namilion kousků, když si jenom píše s jinými lidmi. Možná jen žárlím, možná má někoho jiného. To já nevím. Nikdy mě to tak nedráždilo jako dnes. Možná jsem žárlivá, však možná mám pravdu. Podvádí mě? Nebo ne? To už jsou otázky vypovězené do větru a nikdy se jí na to pořádně nezeptám. (Um, ano napsala jsem JÍ, protože chodním s NÍ).

Bolest projíždí celým tělem, špatn se mi dýchá. Jak dlouho to vydržím bez ní po mém boku? Vrátí se ke mě někdy? Zavolá? Napíše? Je pravda, že mi nikdy, snad ještě nikdy, nenapsala sama od sebe. Možná na mě nemyslí, možná mě už nemá ráda. Miluje mě vůbec?

Náš vztah začal, když jsme byli na jednom zařízení. Byly jsme okamžitě nejlepší kamarádky, možná i někdy víc. Dávaly jsme si pusy na dobrou noc, když měla oční můru nebo nemohla usnout, tak jsem ležela vedle ní. Odjížděla dřív než já, tak mi napsala dopis, kde stálo, že mi moc miluje. A proto, že jsem ji nechtěla ztratit, tak jsem ji lhala. Nemilovala jsem ji, myslela jsem, že budeme nejlepší kamarádky s výhodama. Ale když jsem o tom začala přemýšlet, tak mi začalo být zle. Jak jsem mohla někomu takovému o tak závážné věci lhát?

Jak šel čas, tak jsem si říkala, že bych si o tom mohla promluvit. Ale nedokázala jsem jí to říct. Byla jsem moc omámená váhavostí a její zranitelností. Byla naprosto na dně, když se mi svěřila se vším, co má doma. A tak jsme znovu kecaly. A já se naplno zamilovala. Jak jsem mohla být tak slepá? Ona je pefektní, dokonalá. Ale stále mi připadá že čím víc ji miluju, tím víc jsme od sebe rozdělené a snižuje se už tak malé procento, že se někdy uvidíme.

Jenom cítit její objetí, být jí blíž.

.... Pouze stát před ní a ztratit se v jejich překrásných očích.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 J&amie Jackson J&amie Jackson | Web | 20. ledna 2015 v 20:35 | Reagovat

nesnášim tenhle pocit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama