Life is a journey

10. ledna 2015 v 17:00 | Dead M4ster |  Vylejvám si srdce

Svět je nám do široka otevřen, mnohdy se to ani tak nezdá. Můžeme vycestovat, můžeme žít a hlasitě se smát, aniž by to někdo slyšel. Jenomže to bychom nemuseli být zdechlí a být všichni zavření doma. Přidávat články jednou za hodinu nebo si číst knihu. Knihu si můžeme číst venku a při tom chodit po světě s mapou. Nebylo by to úžasné, takhle jednou jít po poli a nechat se omráčit tím lehoučkým a studeným větrem, který si pohrává s našimi vlasy, zatímco se potíme v parném počasí?





Máme však ještě přátele, kteří s námi mohou cestovat. Mohou to být námi neznámí lidé, se kterými se potkáme na cestě. Nebo to jsou přátelé, které známe celé léta a svůj první krok zahájí hned vedle nás. Můžou to být naši sourozenci, kteří předstírají svou nenávist vůči sobě, i když by pro druhého položili život. Může to být kdokoliv, ale musíme sami vědět, kdo je ten pravý.

Když jsem přemýšlela nad tím, jakou cestou půjdu, tak jsem si vědomila, že to je vlastně jedno. Můžu jít lesem, mohu cestovat přes moře lodí nebo letadlem. Mohu jet autem po dálnici, můžu se zastavit v hotelech a motelech překrásných měst Evropy, Ameriky nebo I nového Zélandu. Můžu vycestovat kamkoliv, projít dlouhé pláně v Tibetu, projít zvlněnou zemí obrovských stepí, vystoupat hory, přejít přes kopce nebo jen se zabydlet daleko od mého domova.

Můj brácha, který je teď v Číně, mě naučil jednu věc, změnil mi názor na celý svět a dokázal mě přesvedčit, že cesta je tak dlouhá, jak jen budu chtít. Nečil mě, že se nikdy nemám vzdát svého snu, že život je dlouhá cesta a jen já musím vědt, kudy chci jít. Naučil mě, že zůstávat dlouho na místě, kde nechci zůstat je naprostá blbost a život je o hedání bydlení pro své seniorské roky. Že život je jenom tak dlouhý, jaký ho potřebujeme. Že smrt nikdy nezaviníme my, i kdyby to soud řekl. Vždycky je tu něco, co nás nenechá se soutředit, vždycky je tu nějaká záminka toho, proč jsme způsobili to a to a proto nikdy není naše chyba, že jsme se nabourali, že jsme vykradli obchod.

Spoustukrát jsem se snažila najít si někoho, kdo by mi rozumněl. Vždycky to byl někdo, kdo bydlel strašně daleko, většinou na jiném světovém kontinentu. Vždycky jsem našla je kamaráda přes internet, vztah přes internet. Ale nikdy jsem nenašla nikoho v okolí. A pokud jo, tak byli strašně daleko na to, aby byli v mém okolí. A pak mi brácha vysvětlil, že pokud si nemůžu najít kamaráda v okolí, tak tu nemám co dělat a po škole je na čase začít hledat, udělat první krok douhé cesty za hledáním své "pravé" rodiny.

Cesta je dlouhá, někdy potrvá i celé roky. Ale pořád je to něco překrásnho. Poznání celého světa nás obeznámí s lidmi, pomůže nám najít rodinu. Ale nezapomeňte na jedno. Cesta tisíce milí začíná jedním krokem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama